V přírodě začínají korely hnízdit po období dešťů, kdy se krajina zazelená a je dostatek potravy i pro mláďata. Papoušci se živí semeny trav, plody keřů a stromů a zalétávají na prosná i obilná pole. Samičky snášejí vejce obden a snáška obsahuje pět až sedm vajec. Při jejich zahřívání se oba rodiče střídají. Mláďata se líhnou kolem dvacátého dne postupně obden, tak jak byla snášena vejce. Za pětadvacet dní po vylíhnutí opouštějí budku a rodiče je ještě dokrmují.
Korely u chovatelů zahnízdí i třikrát v roce; pokud žijí v temperovaných voliérách, mohou hnízdit i v zimním období. Jinak ale v evropských klimatických podmínkách nepotřebují vytápěné voliéry, mrazy vydrží bez úhony. Korely mají delší peří než jihoameričtí papoušci a při sezení na větvi jim peří zakryje prsty u nohou, které tak neomrznou. V zimě ale potřebují částečně krytý prostor před deštěm, sněhem a větrem.
Voliéra pro tyto papoušky může být zhotovená z dřevěné konstrukce potažené šestihranným nebo bodovaným pletivem s oky 10-16 mm velkými. Proti predátorům (například sovám, kočkám, kunám či potkanům) dáváme dvojité pletivo 5 cm od sebe. Voliéra by měla mít 1/3 prostoru krytou proti nepohodě a její součástí by měla být i tzv. krmná chodba, aby při krmení a čištění zařízení papoušci nemohli ulétnout.
Podlaha voliéry může být pro snadné čištění betonová nebo vysypaná říčním pískem či štěrkem. Do voliéry dáváme bidla z ovocných stromů nebo z černého bezu. Hnízdní budky umisťujeme dovnitř začátkem dubna, na jejich tvaru, materiálu a velikosti nezáleží. Vhodná výstelka je z měkkých hoblovaček. Také vletový otvor může mít různé tvary o velikosti 6-8 cm.
Základním krmivem pro korely je směs suchých a naklíčených zrnin, například prosa, ovsa, lesknice, slunečnice nebo pšenice. V zooobchodech lze nakoupit již namíchanou směs zrnin pro střední papoušky (některé směsi obsahují granule pro papoušky). Před hnízděním a při vyklubání mláďat je vhodné podávat vaječnou směs, živočišné bílkoviny (například tvrdý tvaroh), nabobtnalá a naklíčená semena. O ovoce korely moc nestojí.
Ze zeleného krmení podáváme pampelišku, jitrocel a ostatní nejedovaté plevelné rostliny (v zimě lze zakoupit čínské zelí). Jakmile samička snese vejce, krmíme jen suchou zrninou, aby nešla znovu do toku. Dva dny před líhnutím mláďat začneme znovu podávat vaječnou míchanici a naklíčené zrní. Do vody můžeme přidávat minerální a vitaminové preparáty, například Promotor L, Supervit D, Kalcium, Kombinal a v práškové formě třeba Vitamix a Roboran.
Ručně dokrmené korely se naučí částečně napodobovat lidský hlas (podobně jako andulky) a některé zvládnou i melodii.
Přírodní zbarvení korel je šedé. Sameček má čelo, chocholku, přední část temene, lícní skvrny a hrdlo jasně žluté, příuší červené až oranžové. Zobák je tmavošedý, nohy šedé. Samička má vybarvení tmavší, pouze skvrna na příuší je bledší než u samečků. Chovatelé však mají ve svých chovech i mutačně zbarvené korely (bílé, lutino, albino, perlové, skořicové, černé i bělohlavé), které dále šlechtí a soutěží s nimi na výstavách.


Nomádský způsob života u této korely znamená, že v období sucha migruje po kontinentu za potravou.